https://www.kscm.cz/akce/

Nevíme s mými kolegy co s tím dělat. Chodíme do práce ve stresu, jelikož víme, že na nás pořád kouká a hlídá nás. Když neděláme něco podle jeho představ, automaticky někomu z nás zavolá, jenom aby nás zdupal. V horším případě nám strhává z výplaty peníze za banální věci. Párkrát nám dokonce poslal screenshot z kamer do skupinového chatu na Teamsech, aby na nás dalším kolegům "ukázal" jak se co dělat nemá. Regionální manažer to nějak neřeší, protože jemu vždycky slíbí, že se zlepší, a to mu stačí.

Zajímá mě, jestli s něčím podobným máte taky zkušenost, a jestli víte, jak by se tohle dalo řešit. Cením si každé rady.

Pro upřesnění pracuji v obchodě.

Ty komentáře 😵‍💫😵‍💫😵‍💫

Mám 16ti letého synátora a mě je 37. Ano, dřív šlo mít dítě před šedinama. Enough backstory

Kluk tenhle víkend přespal u kamarádů a vrátil se domů s rudejma očima a s prázdnou peněženkou. Taky mi bylo 16 a taky sem spal u kamarádů a přesně vím co se děje. Taky moc dobře vím jak vypadá kocovina a jak smrdí tráva.

S paní se nad tím spíš smějeme jakej je to vůl, že si myslí, že mu to sežereme. Jen tak přemejšlíme jak to vzít, protože se to opakovat bude.

1. Předstírat, že sme idioti a nechat mu to projít, protože už je to přeci jen občan* a doufat v to nejlepší

2. Říct mu narovinu, že nejsme idioti a prostě ať nám na féra řekne když jde kalit

3. Reddit, protože fakt nevim

4. Boomer rage a řezat (vtip)

*Z hlediska právního 16letý je sice právně zodpovědný, ale pokud rodič ví, že páchá a nezamezí, tak je vinný rodič.

Zajmá mě jestli existujou ještě nějake české torrent stránky nebo trackery protože už mě nebaví stahovat z fastshare kde nemužu ani najít pořádně dobrou kvalitu filmu nebo formatu mám 3.4TB filmu na mojem serveru ale skoro všechno v anglickem dabingu proto potřebuji dobré stránky kde mužu stáhnout filmy v českém dabingu.

Dnešní den trávím v práci a hned ráno mě potkala náhlá příhoda řítní a já doslova porodil smrada. Kvůli operaci kolene beru léky, po kterých je zácpa, takže chodím jednou za týden.

Ta věc byla tak velká, že nešla spláchnout. Vypadalo to jako půllitrová plechovka od piva. A ten smrad. Máme v práci malé wc, kde je mini umyvadlo a nic k tomu. Dveře vedou přímo do místnosti, že které je vidět na dveře, takže všichni ví, kdo jde na wc. Po 3. spláchnutí jsem začal panikařit, nevěděl jsem co s tím. Ze smradu se mi dělalo zle.

Přemýšlel jsem co dál. Jestli to tam nechat být a odejít a doufat, že mě nikdo neviděl.
Nebo si obalit ruku toaletním papírem a potlačit to.
Anebo čekat zamčený v tom smradu a splachovat a splachovat a splachovat.snad to povolí.

Nakonec jsem vzal plechovku od osvezovace vzduchu a tu monstrozitu jsem zatlačil co nejvíc daleko a po 2 splachnutích to zajelo do hlubin kanalizace. I po 3 umytich plechovka smrdela jako mrtvé prase.

Po půl h jsem se s opoceným čelem a nasáklý fekalne-morbidnim smradem vrátil na pracovní místo. Psychicky mne to poznamenalo. Na plechovku od osvezovace už nesahnu než bude nová.

Zažili jste něbco podobného?

Budete taky stávkovat?

Když se muž chová jako kokot, často přijdou posměšky na velikost jeho penisu - small
dick energy, hlášky typu: jak malý péro musel mít, že tohle udělal atd.

Jako majitele malého penisu mě tohle mrzí, protože jsem si velikost svého pohlavního orgánu nevybral, nemůžu za to a snažím se být dobrý člověk.

O velikosti mého penisu ovšem tento post není. Mě by zajímalo, jestli existuje nějaká verze i pro ženy, které se chovají jako píči. Říkají si třeba lidé - Olga Hepnarová, ta musela mít fakt obří klitoris?

Asi mi něco uniká, ale nebylo by metro lepší? Sice by byly vyšší náklady kvůli vrtání pod zem, ale narozdíl od železnice metro ve špičce dokáže pojmout daleko víc cestujících a dostat je rychle do centra.

Dnes ráno jsem byl v Bille pro čerstvé rohlíčky. Udělal jsem chybu, že jsem tak šel v 9:20 ráno, takže celý pult s rohlíky byl v obležení důchodců.

Co mě ale zarazilo je, že nikdo neměl sáček na ruce a vyloženě půlka z nich ty své staré seschlé ruky strkala do pultu tak, že penetrovala skrz půl metru rohlíků aby vylovili ty nejspodnější a nejvíce uprostřed a tam je mačkají a vybírají si. Ty jsou asi ironicky nejméně ošahané a proto je chtějí, nebo proč to dělají?

Regulérně mě při tomto pohledu natáhlo k zvracení a překvapivě jsem si dnes radši rohlíky nekoupil ale vzal jsem bagetu, která je za sklem.

Pojďme proti tomu vést válku a když uvidíme, že nějaký důchodce tohle dělá, tak k němu dojdeme a začneme mu ošahávat a mačkat jeho vybrané skvosty v košíku ať si ochutná jaké to je.

Poslední dobou skoro každej den vídám křesťanské misionáře převážně ze západních zemí, co neustále otravují mladé lidi a vyprávějí jim o tom, jak je Ježíš spasí. Je tohle novinka nebo to existovalo v takové míře u nás vždycky a jen jsem si toho nevšímal?

Vcera jsem dostal notifikaci ze se mi nekdo snazi dostat do garaze. Otevru kameru a vidim takove drsne nalety.

Vedeme s partnerkou diskuzi o tom jaká je lepší doba na pohlavní styk a zajímá nás pohled více lidí a jejich důvody.

Česko usiluje o oficiální start nejslavnějšího cyklistického závodu planety, takzvaný Grand Départ, v roce 2029 a vypadá to že jsme o krok blíž vidět Pogačara u Pražského Hradu. Stojí to za ty peníze? Přijeli byste fandit?

Navrhovaná trasa české Grand Départ:

První etapa má startovat na Staroměstském náměstí, má být „čistě klasikářská“ s vizuálně atraktivním průjezdem okolo Karlštejna a Křivoklátu, stoupání na Řevničák a dojezd v historickém centru Prahy. Měří 188 kilometrů.

Druhá etapa (208 kilometrů) má začátek v Táboře, mířila by do Bechyně, objevila se v oblasti České Kanady, na Hluboké a končila by sprinterským dojezdem v Českých Budějovicích.

Třetí etapa (174 kilometrů) by startovala z centra Českého Krumlova, míjela hrad Rožmberk, klášter ve Vyšším Brodě. Projela by Prachaticemi, Vimperkem a cíl by byl na Kvildě.

Čau, chtěl bych se vás zeptat, co jsou vaše oblíbené kapely nebo zpěváci/zpěvačky, co nezpívají anglicky, samozřejmě nepočítám češtinu a slovenštinu. Hned mě první napadl Rammstein, BTS, Nena, to jsou za mě nějací známí neanglicky zpívající umělci, které asi napadne hodně lidí. Chtěl bych si poslechnout nějaké Vaše výše nezmíněně.

U mě to třeba v němčině budou Die Toten Hosen, Die Ärzte, Böhse Onkelz, Puhdys

V polštině: Kult, Perfect, Lady Pank

V ruštině: Kino, Aria

Ve fínštině: Klamydia, Nuket

V Maďarštině: Locomotiv GT

Čus, víc než pravděpodobně jsem jedním z mladších členů tyhle komunity, takže je docela paradoxní, že o tomhle mluvím zrovna já, ale každej má nějaký svoje démony a zajímá mě jak tohle vnímají ostatní.

Je mi 20 let. Žil jsem celý dětství s rodinou, kde jsem měl X dalších sourozenců a tak jsem byl zvyklej na početnější kolektiv doma, ačkoliv to samozřejmě mělo i svoje nevýhody, dětství jsem měl fakt krásný.
Velkej zlom v mým životě nastal, když jsem se v 15 letech odstěhoval do bytu a musel jsem začít pracovat, abych si tehdy na brigádách vydělal na svoji soukromou školu. Mám pocit, že od ty doby jsem prostě přišel o nějaký rodinný zázemí. Určitě ne mentálně, protože s rodinou jsem non stop v kontaktu a píšeme si atd., ale vidíme se tak jednou za 3-4 měsíce.
Před nějakou dobou mi došlo, že to je 5 let co jsem s rodinou oslavil narozeniny, nebo jiný svátky a proste a jednoduše, je mi z toho úplně na hovno a mam pocit, že se kvůli tomu už dlouhodobě necítím spokojeně ve svoji momentální situaci a životním rozpoložení.
Často se přistihnu u toho jak si romantizuju bydlení s nějakou holkou, která by mi tohle rodinný zázemí mohla potenciálně dát..
Vzpomínky na úplný kraviny z dětství mě absolutně dostávají do kolen a vždycky si říkám, že prostě to nejlepší životní období je za mnou a já nemůžu udělat nic s tím, abych to vrátil (logicky). Stačí když vidím nějakej klip z filmu na který jsme koukali jako děti samozřejmě pořád dokola, nebo písničku v autě co táta pouštěl když nás vozil do školy.

Nedávno když jsem byl na dva týdny u kamaráda v Americe, tak bydlení u milující rodiny která mě v podstatě bere jako člena domácnosti a takovej ten pocit bezpečí s jistoty, kterej jsem s nima po X letech cítil, způsobil to, že jsem se před odletem zpátky domu rozbrečel. (Podotýkám, že jsem člověk co brečí fakt málokdy).
Podobný stavy mám, když vzpomínám na dětství a hrozně mě sere že jsem takovou tu dětskou bezmyšlenkovitost a bezstarostnej život musel opustit už v 15 a bojím se, že mě to nenávratně strašně zlomilo. I tehdy v těch 15 jsem absolutně nezvládal ten přechod z 7 členné domácnosti na domácnost, kde jsem 100% času sám a nikdo na mě doma nečeká + ještě práce, která byla taky velmi vyčerpávající.
Zajímalo by mě jak tohle mají lidi co jsou starší než já? Třeba i výrazně starší 40-50.

Dodatek: poslední dobou přemýšlím taky nad tim, že jako dospělí otupujeme svůj mozek a receptory všech možných druhů (dopamin, serotonin) vecma jako je alkohol, drogy, nebo porno atd., že už nám ty věci co ve dětství dokázaly vyvolat totální euforii, prostě nedávají vůbec nic.
Samozřejmě dospívání je reálná věc a nemůžeme být děti na vždycky, ale jestli ve mně čas dětství zabil, tak všechny tyhle věci ho pohřbily tak 20 metru do hlíny a myslim že dřív, než bylo potřeba.

mám vyloženě plné zuby jak ze Slováků dělají nějaké bratry.