Mám 16ti letého synátora a mě je 37. Ano, dřív šlo mít dítě před šedinama. Enough backstory

Kluk tenhle víkend přespal u kamarádů a vrátil se domů s rudejma očima a s prázdnou peněženkou. Taky mi bylo 16 a taky sem spal u kamarádů a přesně vím co se děje. Taky moc dobře vím jak vypadá kocovina a jak smrdí tráva.

S paní se nad tím spíš smějeme jakej je to vůl, že si myslí, že mu to sežereme. Jen tak přemejšlíme jak to vzít, protože se to opakovat bude.

1. Předstírat, že sme idioti a nechat mu to projít, protože už je to přeci jen občan* a doufat v to nejlepší

2. Říct mu narovinu, že nejsme idioti a prostě ať nám na féra řekne když jde kalit

3. Reddit, protože fakt nevim

4. Boomer rage a řezat (vtip)

*Z hlediska právního 16letý je sice právně zodpovědný, ale pokud rodič ví, že páchá a nezamezí, tak je vinný rodič.

Budete taky stávkovat?

Když se muž chová jako kokot, často přijdou posměšky na velikost jeho penisu - small
dick energy, hlášky typu: jak malý péro musel mít, že tohle udělal atd.

Jako majitele malého penisu mě tohle mrzí, protože jsem si velikost svého pohlavního orgánu nevybral, nemůžu za to a snažím se být dobrý člověk.

O velikosti mého penisu ovšem tento post není. Mě by zajímalo, jestli existuje nějaká verze i pro ženy, které se chovají jako píči. Říkají si třeba lidé - Olga Hepnarová, ta musela mít fakt obří klitoris?

Ty komentáře 😵‍💫😵‍💫😵‍💫

Dnes ráno jsem byl v Bille pro čerstvé rohlíčky. Udělal jsem chybu, že jsem tak šel v 9:20 ráno, takže celý pult s rohlíky byl v obležení důchodců.

Co mě ale zarazilo je, že nikdo neměl sáček na ruce a vyloženě půlka z nich ty své staré seschlé ruky strkala do pultu tak, že penetrovala skrz půl metru rohlíků aby vylovili ty nejspodnější a nejvíce uprostřed a tam je mačkají a vybírají si. Ty jsou asi ironicky nejméně ošahané a proto je chtějí, nebo proč to dělají?

Regulérně mě při tomto pohledu natáhlo k zvracení a překvapivě jsem si dnes radši rohlíky nekoupil ale vzal jsem bagetu, která je za sklem.

Pojďme proti tomu vést válku a když uvidíme, že nějaký důchodce tohle dělá, tak k němu dojdeme a začneme mu ošahávat a mačkat jeho vybrané skvosty v košíku ať si ochutná jaké to je.

Vcera jsem dostal notifikaci ze se mi nekdo snazi dostat do garaze. Otevru kameru a vidim takove drsne nalety.

Asi mi něco uniká, ale nebylo by metro lepší? Sice by byly vyšší náklady kvůli vrtání pod zem, ale narozdíl od železnice metro ve špičce dokáže pojmout daleko víc cestujících a dostat je rychle do centra.

Česko usiluje o oficiální start nejslavnějšího cyklistického závodu planety, takzvaný Grand Départ, v roce 2029 a vypadá to že jsme o krok blíž vidět Pogačara u Pražského Hradu. Stojí to za ty peníze? Přijeli byste fandit?

Navrhovaná trasa české Grand Départ:

První etapa má startovat na Staroměstském náměstí, má být „čistě klasikářská“ s vizuálně atraktivním průjezdem okolo Karlštejna a Křivoklátu, stoupání na Řevničák a dojezd v historickém centru Prahy. Měří 188 kilometrů.

Druhá etapa (208 kilometrů) má začátek v Táboře, mířila by do Bechyně, objevila se v oblasti České Kanady, na Hluboké a končila by sprinterským dojezdem v Českých Budějovicích.

Třetí etapa (174 kilometrů) by startovala z centra Českého Krumlova, míjela hrad Rožmberk, klášter ve Vyšším Brodě. Projela by Prachaticemi, Vimperkem a cíl by byl na Kvildě.

Poslední dobou skoro každej den vídám křesťanské misionáře převážně ze západních zemí, co neustále otravují mladé lidi a vyprávějí jim o tom, jak je Ježíš spasí. Je tohle novinka nebo to existovalo v takové míře u nás vždycky a jen jsem si toho nevšímal?

Čau, chtěl bych se vás zeptat, co jsou vaše oblíbené kapely nebo zpěváci/zpěvačky, co nezpívají anglicky, samozřejmě nepočítám češtinu a slovenštinu. Hned mě první napadl Rammstein, BTS, Nena, to jsou za mě nějací známí neanglicky zpívající umělci, které asi napadne hodně lidí. Chtěl bych si poslechnout nějaké Vaše výše nezmíněně.

U mě to třeba v němčině budou Die Toten Hosen, Die Ärzte, Böhse Onkelz, Puhdys

V polštině: Kult, Perfect, Lady Pank

V ruštině: Kino, Aria

Ve fínštině: Klamydia, Nuket

V Maďarštině: Locomotiv GT

Nevíme s mými kolegy co s tím dělat. Chodíme do práce ve stresu, jelikož víme, že na nás pořád kouká a hlídá nás. Když neděláme něco podle jeho představ, automaticky někomu z nás zavolá, jenom aby nás zdupal. V horším případě nám strhává z výplaty peníze za banální věci. Párkrát nám dokonce poslal screenshot z kamer do skupinového chatu na Teamsech, aby na nás dalším kolegům "ukázal" jak se co dělat nemá. Regionální manažer to nějak neřeší, protože jemu vždycky slíbí, že se zlepší, a to mu stačí.

Zajímá mě, jestli s něčím podobným máte taky zkušenost, a jestli víte, jak by se tohle dalo řešit. Cením si každé rady.

Pro upřesnění pracuji v obchodě.

mám vyloženě plné zuby jak ze Slováků dělají nějaké bratry.

Tak nám hackli Warhorse. GTA opět udává trendy...

Sorry, tohle bude asi dlouhý.
Moje máma byla cca 30 let v invalidním důchodu, teď už je ve starobním. S tátou se rozvedla ještě než jsem se narodila a od té doby žila doma u mých prarodičů. Má sice MUDr. z lékařský fakulty, ale nikdy nepracovala, po mém narození začala trpět poruchama spánku, depresema a různými psychickými problémy. Jenže jak celý život nechodila do práce a byla absolutně odtržená od jakéhokoli sociálního života (už si pak nikdy nenašla jinýho chlapa, ani nerandila, nemá žádné kamarádky, příbuzné, s kterými by se stýkala), tak mi přijde, že nikdy moc nedospěla a nenaučila se žít jako dospělej člověk, protože prarodiče jí neustále omlouvali, že je chudinka, která má tu psychickou nemoc a musí se s ní jednat v rukavičkách. Takže moje máma nikdy moc neuklízela, nemyla nádobí, nevařila, neudělala si řidičák, neřešila daně, prostě nic. Všechno dělali prarodiče. Jenže prarodiče zemřeli a mě teď zůstalo na krku tohle velký přerostlý dítě a já si s ní nevím rady. Po jejich smrti jsme prodali dům, ve kterém do té doby žila (byl na kraji města bez blízkosti obchodů a MHD a navíc to byl obrovský dvougenerační nezateplený dům potřebující rekonstrukci), takže jsme se shodli, že bude lepší, když si místo toho koupí byt v části města, kde má hned vedle obchod, knihovnu i MHD. Všechno jsem to zařizovala já, prodej, stěhování, vyklízení. Koupě toho bytu se opravdu povedla a máma je tam spokojená, ale přísliš se toho ohledně její samostatnosti nezměnilo. Sice si už alespoň dojde nakoupit (předtím sem jí musela jezdit), ale je na mě stále strašně fixovaná a spíš se to zhoršuje - volá mi několikrát denně, že si jí kolikrát musím zablokovat, ale ani to často nepomůže, protože pak obchází sousedy z paneláku a volá mi od nich. Většinou ani nic nechce, jen mi třeba říct, že byla v obchodě. Ona nemá absolutně nikoho jinýho ve svym životě, takže je to asi pochopitelný, ale je to na mě už příliš velkej tlak. Navíc k psychickým problémům na tom není ani nijak dobře se zdravím, jelikož celý dny posledních 30 let trávila sezením u TV a žraním český kuchyně, tak je tlustá a má problémy se zádama. Odmítá se hýbat, vymlouvá se, že jí bolí záda, což je pochopitelný, ale přitom když se nebude hýbat, tak se to ani zlepšit nemůže. Je to začarovanej kruh. Navíc neuklízí, v bytě má totální bordel, ze začátku jsem jí tam uklízela, měla vždycky hromadu keců, jak si to tam bude udržovat, ale za pár tejdnů je to zase v původním stavu. Ironie je, že má doktorát z hygieny. Na dotaz, proč neumeje alespoň hajzl, mi řekne, že přece tam nebude sahat rukou. Jídlo si nevaří, zajistila jsem jí rozvážky obědů. S pánem, co jí ty obědy vozí, občas prohodí pár slov, ale rozhodně žádní kamarádi nejsou. Přesto když jí o Vánoce došlo jídlo (věděla, že jsou obchody zavřený, ale i tak si to všechno sežrala), tak mi volala, jestli jí nějaký nepřivezu. Já jsem ale měla v tu dobu těžkej průběh chřipky, tak jsem jí řekla, že má smůlu a nebo ať si jde najít nějakou večerku. No a pak jsem se dozvěděla, že ona normálně volala tomuto pánovi, který jí vozí obědy, jestli by jí nejel nakoupit (ta firma, pro kterou rozváží, přitom o svátky jídlo nevozí, normálně ho vytáhla z jeho dovolený). Ona nemá absolutně žádný skrupule co se týče využívání lidí, celý život žije v tom, že ostatní jsou tu pro ní, ale ona sama nikdy nic neudělala pro jiný. Myslí, že lásku jí dlužím jen automaticky díky tomu, že je moje matka, ale přitom ona se nikdy jako matka moc nechovala, starali se o mě hlavně prarodiče, ona se nikdy nedokázala postarat ani o sebe, hlavně, že si vysoudila, že mě chce do péče. Celý život mě pak poštvávala proti otci, kterému se tím mstila, že mě chtěl do péče on, přitom rozešla se ale ona s ním. Takže můj táta sice je OK, ale nemáme spolu takový vztah, jaký bych chtěla, kvůli ní. A ona mi pak ještě vypisuje sms (který ji naučili psát sousedi, protože musí vždy otravovat všechny kolem sebe), jak mě proti ní určitě otec poštvává. Přitom táta o ní nic špatnýho neříká, ona jen nemá sebereflexi, aby pochopila, že to, jak se k ní chovají ostatní, je dáno tím, jak se chová ona.
Ještě jedna věc, která mi leží dodnes v hlavě, je, jak se chovala když jsem ještě chodila na střední i vysokou a ještě jsem bydlela doma a našla si partnera. Ona byla vždy posedlá myšlenkou, abych neotěhotněla a stihla dostudovat. Jelikož mám PCOS, tak jsem tehdy měla delší prodlevy mezi MS a ona si vždy vzala do hlavy, že jsem určitě těhotná (zjistila ty prodlevy tak, že mi samozřejmě prohrabývala koš a hledala tam hygienické pomůcky) a řvala na mě, ať jdu okamžitě na potrat, že mě tak vystresovala, že jsem sama začala věřit tomu, že jsem těhotná. Samozřejmě jsem nikdy nebyla.
Nejvíc ze všeho se ale obávám budoucnosti. Ona je vždy tak 1x ročně hospitalizovaná na pár týdnů v psychiatrický léčebně kvůli těm poruchán spánku, dostává tam elektroléčbu. Svého psychiatra má také, ale nechodí k němu, jen jí předepisuje léky, protože k němu by musela jet dvě zastávky autobusem a to je strašnej problém, bolej jí přece záda. Ale na fyzioterapii kvůli tomu nepůjde. Jenže tím, jak celý den jen sedí, nelze očekávat, že se v budoucnu cokoli zlepší. Děsím se toho, až ztratí schopnost hýbat se úplně, důchoďáky jsou plný a soukromý zařízení si nemůžeme dovolit. Navíc ani nevím, jestli jí s její diagnózou někam vezmou. Nejraději bych jí úplně vymazala ze života, ale to mi zase nedovolí svědomí. Vím, že kdybych se na ní vykašlala, tak skončí na ulici, protože by na ní jednou přišla exekuce, jelikož neplatí daň z nemovitosti, neřeší nic, co jí přijde do schránky, všechno za ní vyřizuju já. Ona ani netuší, že má nějaký daně nebo poplatky za odpad platit. Samozřejmě je ale obrovský odborník na politiku a pan Babiš dá naší zemi do pořádku. Díkybohu, že je líná chodit k volbám.
Nevím, co konkrétně tímto příspěvkem chci, jestli radu nebo se jen vypsat a možná slyšet něčí názor.

Čus, víc než pravděpodobně jsem jedním z mladších členů tyhle komunity, takže je docela paradoxní, že o tomhle mluvím zrovna já, ale každej má nějaký svoje démony a zajímá mě jak tohle vnímají ostatní.

Je mi 20 let. Žil jsem celý dětství s rodinou, kde jsem měl X dalších sourozenců a tak jsem byl zvyklej na početnější kolektiv doma, ačkoliv to samozřejmě mělo i svoje nevýhody, dětství jsem měl fakt krásný.
Velkej zlom v mým životě nastal, když jsem se v 15 letech odstěhoval do bytu a musel jsem začít pracovat, abych si tehdy na brigádách vydělal na svoji soukromou školu. Mám pocit, že od ty doby jsem prostě přišel o nějaký rodinný zázemí. Určitě ne mentálně, protože s rodinou jsem non stop v kontaktu a píšeme si atd., ale vidíme se tak jednou za 3-4 měsíce.
Před nějakou dobou mi došlo, že to je 5 let co jsem s rodinou oslavil narozeniny, nebo jiný svátky a proste a jednoduše, je mi z toho úplně na hovno a mam pocit, že se kvůli tomu už dlouhodobě necítím spokojeně ve svoji momentální situaci a životním rozpoložení.
Často se přistihnu u toho jak si romantizuju bydlení s nějakou holkou, která by mi tohle rodinný zázemí mohla potenciálně dát..
Vzpomínky na úplný kraviny z dětství mě absolutně dostávají do kolen a vždycky si říkám, že prostě to nejlepší životní období je za mnou a já nemůžu udělat nic s tím, abych to vrátil (logicky). Stačí když vidím nějakej klip z filmu na který jsme koukali jako děti samozřejmě pořád dokola, nebo písničku v autě co táta pouštěl když nás vozil do školy.

Nedávno když jsem byl na dva týdny u kamaráda v Americe, tak bydlení u milující rodiny která mě v podstatě bere jako člena domácnosti a takovej ten pocit bezpečí s jistoty, kterej jsem s nima po X letech cítil, způsobil to, že jsem se před odletem zpátky domu rozbrečel. (Podotýkám, že jsem člověk co brečí fakt málokdy).
Podobný stavy mám, když vzpomínám na dětství a hrozně mě sere že jsem takovou tu dětskou bezmyšlenkovitost a bezstarostnej život musel opustit už v 15 a bojím se, že mě to nenávratně strašně zlomilo. I tehdy v těch 15 jsem absolutně nezvládal ten přechod z 7 členné domácnosti na domácnost, kde jsem 100% času sám a nikdo na mě doma nečeká + ještě práce, která byla taky velmi vyčerpávající.
Zajímalo by mě jak tohle mají lidi co jsou starší než já? Třeba i výrazně starší 40-50.

Dodatek: poslední dobou přemýšlím taky nad tim, že jako dospělí otupujeme svůj mozek a receptory všech možných druhů (dopamin, serotonin) vecma jako je alkohol, drogy, nebo porno atd., že už nám ty věci co ve dětství dokázaly vyvolat totální euforii, prostě nedávají vůbec nic.
Samozřejmě dospívání je reálná věc a nemůžeme být děti na vždycky, ale jestli ve mně čas dětství zabil, tak všechny tyhle věci ho pohřbily tak 20 metru do hlíny a myslim že dřív, než bylo potřeba.

Jen bych si rád zanadával na ty nové trolejbusy Bozankaya SNG 12T které už nějaký čas jezdí v Praze.

Poloha brzdových a směrových světel vzadu je tak debilně u sebe, že když trolejbus v zastávce stojí na brzdě a zároveň bliká aby oznámil výjezd ze zastávky, tak ten blink přes brzdové světlo docela špatně vidím.

Zdroj fotky: https://youtu.be/NtpjbXQxcJE?t=480

V dobrém světle to asi ještě jde, ale stačí aby slunce víc oslňovalo nebo jinak špatně svítilo a už je problém a splývá to do sebe.

Určitě je to super pro barvoslepé lidi nebo obecně ty, kteří mají problém rozeznat červenou a oranžovou. Oddělený blink to těm lidem usnadňuje, tak to dali co nejblíž k sobě, aby to měli těžší. Skvělý nápad.

A to nemluvím o té módě u některých aut kde blinkr vlastně oddělený vůbec není a bliká tam jedno světlo které má funkci jak brzdového tak směrového, což mi přijde jako extrémní hovadina.

Omlouvám se, ale reálné ježdění často nejsou ideální podmínky jak někde na výstavě. Já nepotřebuju aby to vypadalo cool, ale aby to bylo dobře vidět i když mi svítí slunce do očí a prší nebo nevím co... Prostě všechny tyhle prvky mají být dobře a výrazně vidět i za špatných světelných podmínek a i pro lidi, kteří mají horší zrak.

A ukázka jak se to má dělat. Světla pořádně oddělená.

Zdroj: https://youtu.be/7oI-1GyT8WQ?t=260